February 2017

After school..

23. february 2017 at 8:10 | Lyilla |  Normal
Jak to u mě vypadá po škole. Je to velice namáhavé nu, ale dá se to. Jinak se chci omluvit za svojí neaktivitu ohledně článků. Jelikož jsem zase onemocněla, protože v naší třídě řádí příušnice, takže to vypadá, že pomalu otýkám i já. No, tak se vám to pokusím vynahradit tímto článkem.

Pondělí.
Po teroru ve škole přicházím k zábradlí. Kde čekám, až mamka pro mě přijede. Pak jedeme domů. Pokud nemám oběd, tak mi makma dá to, co mi uvařila, nebo se jen tak rozvalím na sedačce. Po asi hodině si jdu připravit tašku na trénink - oblečení, boty a pití. Popřípadě svačinka. Mamka nastartuje auto a jede se. Bydlím na vesnici a do města je to kousek. Přijedu ke škole (jiný) a zazvoním. Spolutanečnice mi přijde otevřít a já jdu pomalu k tělocvičně. Převléknu se a čekám na začátek tréninku. První trénink je Přípravka Rock'n'Rolllu. Jsem začátečnice celkově s tancováním, protože jsem před tímto dělala aerobic a karate. Po hodině přípravky je normální, dvouhdinový trénink R'n'R. Pak jedu hezky domů, sprcha, jídlo a postýlka.

Úterý.
Zase hezky po škole jdu a naskočím k mamce do auta. Hezky jedeme domů a já se jdu zase najíst a zase se tak hoˇku povalovat. Nu pak zase naskakujeme do auta a samozřejmě se sbalenou taškou na trénink. V tento den mám hodinu a půl dlouhý Disco Dance. Tento tanec je pro mě namáhavý, ale velice mě baví. Stejně jako ostatní dva sporty. Po tréninku jsem jak spocené prase, ale bývám spokojena, jestliže se mi dařilo. Pak naskakuji k mamce do auta a jedu domů. Jdu si dát PORÁDNOU sprchu, najím se a jdu spát. Jinak domácí úkoly si většinou dělá před tréninkem.

Středa.
Po škole jdu k babičce, která bydlí nedaleko školy. Protože si obvykle nepřihlašuji oběd, tak mi babička uvaří, nebo mi dá co má.. (je to skvělá kuchařka <333). Potom mám asi půl hodiny volno, ale jelikož já ve středu chodím na Lidušku tak nemám trénink. Liduška je hudební škola. Po půl hodině vyrážím na trolejbus, který mě doveze na náměstí. Tam jdu k mamce do práce a pak se vydávám do Lidušky. Mám jí asi dvě hodiny. Hodinu se učím hrát na keyboard a druhou hodinu máme nauku. Nauka je výuka přímo o dějinách a notách a tak. Prostě je to strašná nuda.. Po té nudě jdu hezky k mamce do auta a zase vesele jedeme domů.

Čtvrtek.
Už vám se nebudu psát jak naskakuji po škole do auta.. V tento den mám Jazz a Modern dance. Je to moc dobrý a mám to ráda. Přijde mi, že je to nejlepší z tréninků. Protože se vždy naučím něco nového. Po dlouhé rozcvičce nám trenérka řekne, co budeme dělat. Třeba už jsme dělali: improvizaci, pak jsme měli cvičení, že je zem náš partner a tak různě. Po skvělých dvou hodinách jedu zase domů.

Pátek.
Dnes mám všechny tři tance. Začínám s Discem. Když cvičíme pomalu přichází všichni ostatní, Po hodině nám začíná dvouhodinová Gymnastika, ale spíše řečeno Jazz a Modern dance. Protože musíme vylepšovat sestavy, tak se Gymnastika odkládá. Po skvělé zlepšení začíná Rock'n'Roll. Také dvě hodiny. První půlhodinu se rozopáváme. A pak také zlepšujeme sestavy. Takže dohromady 5 hodin tréninku :3. Krása.

Affilates

10. february 2017 at 11:40 | Lyilla |  Other
Tak jsem tu s článkem o AFFs. Nebo-li Affilates a nebo taky SB jako spřátelené blogy. Bude to trochu kratší článek, než by měl být nebo bývá. Chci se šoupnout někam dál, takže to odstartuji u tohohle. Tohle je takový informační článek.. ale vy už to znáte, tak to nemusím zdržovat. Aby jste se stali mým AFFs/SB musíte splňovat tyto podmínky:
- dáte si mě spolu s odkazem na můj blog do vašich AFFs (to samé udělám já)
- přijdete aspoň jednou za čas a zanecháte komentář (abych poznala, že jste tu byli)
- máte aktivní blog (Aspoň dva články za týden, ale to je vaše věc)

Jestli to dokážete splnit, do komentářů tedy můžete napsat:
- přezdívku (kterou si vás napíšu do AFFs)
- adresu vašeho blogu

Tohle může být už vše. No tak snad se někdo najde a tak no. Mějte se krásně!

Weekend Terror #2

9. february 2017 at 11:40 | Lyilla |  Normal
Takže tu zase máme Víkendový Teror. Tentokrát 2 díl. To je super co. Budu vám popisovat týden, myslím, že je to přesněji minulý týden. Pokud se nemýlím, ale to sand ne. Mám k tomu písničku Into You. Tak jdeme na to. Ať to mám za sebou už (myslím ten týden, protože ten byl pro mě fakt strašný). Upozorňuji. Žádný copyright. Čistě jen z mé hlavy :D.

Pondělí.
Vypadalo to jako normální den 30.1.2017. Ale taky že on byl normální. Fakt že ano. Žádný písemky. Jen tak lážo plážo. Znáte to. No tak uběhlo 6 hodin. No konečně. Potom jdu na oběd. Achjo vždy takový návala jak něco. Předbíhání a tak. Dobře dostanu obídek. Tomu se ale obídek říkat nedá. Je to zase blaf ze školní jídelny. Ale někdy asi dobře vaří nu. Myslím že to byly špagety. Náš šíkovný třídní nám oznámil že jdeme do Vrak Baru. Ale tak mi jsme se to dozvěděli asi 2 hodinu od někoho jiného. A to úplnou náhodou. Takže štěstí? No po tom skvělém obědu jsem šla na sportovky. Jsou to dvě hodiny. Takže menší odpoletko. Nevím co jsme dělali. Ale asi to bylo super jako vždy že:) pak jsem šla normálně na trénink a pohodaaa.

Úterý.
Okay. V 7:40 s mamkou přijedu před Vrak Bar. Stoupla mi přes noc rýma s kašílkem. Takže menší nemocňák nu. Čekám s makou v autě. Proč asi. Protože jsem jako jediná u Vrak Baru. Všichni byli na cestě, ale vypadalo to jako by vymřeli. No tak objevili se lidé ze třídy. Tak ahoj mamí pak po škole. Dvě hodiny a něco jsme tam byli. Byla to zábava, ale mě moje nemoc zevnitř zabíjela nemoc. Cítila jsem jak jsem strašně unavená a můj kašel byl horší a horší. Už jsem si chtěla vyrvat průdušky. Strašně mě na nich tlačilo a tak. Nepřeju to nikomu. No tak jsme šli z Vrak Baru. Já jsem ale našla po cestě nějakou energii. Divný co. Přišli jsme na 4 hodinu. Stihli jsme Fyziku. No tak tady jsem pomalu ale jistě usínala. Zvonění. Jé dobré ráno :). Pak nám odpadly další dvě hodiny protože jsme měli přednášku s fotbalistama, co u nás na škole studovali. Kk. Mohli jsme se ptát na otázky. Jednoduše jsem se jich zeptala: Real nebo Barca? (jsme fotbalová třída). Řekli real nu :/.. Šla jsem domů, ale měla jsem ještě trénink, který odpadl. Ach bože díky!

Středa.
Je to tu. Ráno se probudím a je mi nejvíc blbě. Můj kašel s průduškama se spojili s teplotou a celkově asi s chřipkou no. Takže kdo měl chřipku a teplotu a teda kašel co trhal průdušky?! Já. No jasně kdo jiný. Dnes jsme zrovna psali ze zeměpisu. Takže jsem usilovala o to, že půjdu do školy si to napsat. Marně. Jela jsem k babičce aby na mě dohlídla. Tak jsem tam tak ležela. Nešlo mi spát. A to jsem se tu noc probouzela každou hodinu asi nebo nevím. BYlo mi fakt strašně. A noje tělo to vědělo taky. Byla jsem jednu dobu strašně promrzlá. A pak zase spocená. Nakonec se to zlepšilo hlavně odpoledne. Ale když jsem chtěla jít dolů, za babičkou a dětmi (bratranec, sestřenice) tak se ozvalo: NE! Oni šli ven hrát si se sněhem a já musela být doma. Achjo teď když to pšu.. Je to strašný. Když přišli ze sněhu domů hráli si s mobilama. Jednoduše mi zavolali přes Viber aby jsme na sebe nemuseli křičet a tak jsme volali videohovor. Byla to zábava vědět že nejsem sama. A mohla jsem si s někým pokecat. Ach díky. Ale to mi nestačilo. Chtěla jsem pokecat se spolužákama ale ti nebyli ONLINE. No tak jsem čekala do večera. Na mamku abych mohla domů. I když mě přemlouvali ať zůstanu u babičky. Neposlechla jsem. Jela jsem domů. Ale měli jste mě vidět. To už tam děti nebyly, takže jsem byla dole s babičkou. Čekala jsem na mamku a dostala jsem zimnici. Když přijela musela jsem ven! Do tý zimi se zimnicí. Takže jsem umírala v autě zimou. Ale nakonec jsem se probudila asi v 1 ráno a zjistila jsem, že jsem v posteli u mamky.

Čtvrtek.
Mamka mi řekla, že jsem jak jsme přijely domů hned šla nahorů. A hned jsem umřela (jako že usnula). Prej jsem strašně mluvila ze spaní. Strašně kašlala a pořád se probouzela abych se napila. To byla jediná věc která mi pomohla aspoň na chvíli od kašle. Fakt. Vůbec jsem ale ty nemocný dny neměla chuť k jídlu jediný co jsem snědla oba dny byl nějaký oběd. Dokonce kvůli mě mamka dnes koupila mekáč. Snědla jsem polovinu svého hamburgru a už jsem nemohla. Aspoň jsem si to uschovala. Měla jsem to ještě druhý den. Ale jsem do teď ráda, že jsem to v ten den nesnědla naráz. By mi asi moc dobře nebylo. Jinak celý den jsem zase měla teploty a tak. Ostatní se trápili ve škole. Ale je to poprvé co to říkám, celkem jsem jim záviděla. Ach. Jediný co jsem zmohla byla úprava designu na blogu. Jinak do psaní mi nebylo a ani do videí na YT, protože ty už jsem měla zkouknutý. Fakt strašná nuda.

Pátek.
Zase teploty no znáte to. Ale víte co je nejhorší?! onemocněla jsem zrovna když mělo být S O U S T Ř E D Ě N Í !!! V tento den, pátek, odjížděli na soustředění. Víte jak to pro mě bylo strašný. Všichni mi sice přáli brzké uzdravení a že je škoda že nejedu a spousta dalších věcí. Achjo! Zrovna já. Musím to dohánět (přítomnost). Tolik toho stihli, ale všichni onemocněli na soustředění takže jsou nemocní teď.

No takhle vypadal můj Týden. Byl skvělý co.. každý by jste ho chtěli také :D. No nikomu nepřeji tu moji smůlu. Taková škoda. No mějte se líp než já <3.

People changing people.

8. february 2017 at 11:40 | Lyilla |  Diary
Tak tenhle článek pro vás chystám už hoooodně dlouho. Je to článek o lidech. Celkově. Žádné výjimky a tak. Jen moje postřehy a tak. Snažila jsem se aby se vám to co nejvíce líbilo. Žádný copyright pouze a jen z mé hlavy. Hraje mi k tomu písnička Closer tak jdeme na to!
Lidi mění lidi. Je na nás jaké přátele si vybereme. Jsou to pak lidé, kteří nás obklopují. Je to naše opora a tak. Měníme se po boku našich přátel. A rodiny, ale tenhle článek je teď ne o rodině. Sorry my family <3. Mám to z Riley ano.. myslím si totiž, že je to dobré téma na článek. Představte si, v dětství si vybíráme přátele. Jsme třeba výtřžníci a přítel anděl. To znamená, že po jeho boku se sklidníme. Tajmeství života? To asi ne, ale je to krásná myšlenka. Měli bychom mít více těchto lidí u sebe. Škoda, že život není jako film či seriál. Mají to tam sice také zamotané ale pak to vypadá tak lehce. Proč mi to máme těžší. No to nevadí. Snad se to zlepší :DD. Je fajn, že se s lidma ze školky můžeme posunout dál na zálkadku. A tady jsou další problémy, ale i tak se to posune dál a vše bude v pořádku. No ale pak se jde zase na střední a tady jsou problémy horší. A když půjdeme víš a víš.. nebudu na to myslet. Já sama mám ještě dost času na střední. Rok a půl! Dobře moc času ne. Lidi co obklopují mě se mění rychleji než já sama. Jdou napřed. Nechávají mě za sebou. Ale doufám, že mě nikdy neopustí. Je to moje rodina, se kterou se mohu bavit tak jak s normální moc ne. Teď to zní blbě, ale myslím to dobře. Protože rodina je rodina, ale přátelská rodina je přátelská rodina.. achjo to zní tak složitě ale složitý to vůbec není :D.
Někdy by jsme se měli zamyslet, jestli jsme si vybrali skvělé přátele. Jestli nás neovlivňují tak, až je to špatné. Tak třeba. Dobré je, brát si jednoduchý příklad. A nebýt hned celý jako on/ona. Nebo brát si skvělé rady, Dokážou nás rozesmát. Špatný příklad je, když se člověk stane druhým člověkem. Že nemá nic svého. Z ničeho nic dělá to samé co druhý člověk. Nebo se začne oblékat úplně stejně. Je to dobře a nebo špatně. Co si o tom myslíte vy? Já si teda myslím, že by každý člověk měl být takový jaký je. I když lidi mění lidi. Je to koloběh, nezastavíme to. No teď jsem se tady pěkně rozkecala.
Když si to celý představíš je to vlastně koloběh. Furt dokola jen s jinými problémy :p. Například dvě nejlepší kamarádky se zamilují do stejného kluka, ale i tak jsou pořád spolu. Nerozhádají se jako ostatní holky. Nebo kluk miluje holku ale ta holka miluje druhýho kluka nebo-li jeho nej kámoše. Takže jako wtf!! No tímhle vám chci říct, že existuje spousta příběhů a problémů. A víte co dělám já? Své problémy řeším tak jako pohoda a problémy ostatních jsou prostě na 1. místě. Já nevím. Jsem taková. Starám se o ostatní. Takové sluníčko co se stará o dobrou náladu ostatních :). Tak snad i vaši!

Random..

4. february 2017 at 18:10 | Lyilla |  Other
Nějaká hodná duše mi otevřela oči. Nevím kdo to byl pod přezdívkou Red Tap. On či ona, ale děkuji. Až teď jsem pochopila, že se stačí jen inspirovat. Tak lehce inspirovat. A ne to hned celý okopírovat. Zřejmě jsem byla až moc velká kopírka. Ale pokusím se to změnit. Všchno bude podle mě. O mně. Zrovna se dívám na Riley ve velkém světě, kde řeší kým vlastně jsou. Měla bych se pokusit také zjistit kdo jsem. A nezjistím to tak, že budu kopírovat. Ale tak, že se budu věnovat svým oblíbeným věcem, zálibám a tak. A jak to máte vy? Nidky jsem nechtěla být kopírka, nebo něco takového. Chtěla jsem jen být in.. Tak jako všichni ti, co to tak mají. Nebo oni to mají tak krásné a tak. Nechci se vymlouvat okay? No tohle teda ukončíme a jdeme dál.
Random. Nebo-li Náhodný. Lépe řečeno Náhodné téma? Budu tu mluvit o různých tématech. Budu sem psát věci co jsem zažila, ale je zbytečné pro ně uddělat jeden čánek :D. No. Moje mamka dneska potřebovala někam jít. A tak mě požádala, ať jí zkusím nalíčit, protože s tím chci trochu začít, protože prostě tak. Chtěla ať zkusím udělat kouřový stíny. Tak jsem si s tím tak hrála a hrála, až jsem své první dílo dokončila. Skončilo to celkem dobře a na žačátečnici prý dobrý. Když jsem to tedy dokončila, koukala jsem se na tu paletku, ostatní barvy byly tak smtné a volaly ať je použiju aspoň na sebe. No tak jsem použila modré a fialové barvy, s nádechem černé a vytvořila jsem ze sebe zombíka :D. Nejdříve to teda měl být monokl na oku a vypadal celkem slibně, jenom že jsem to přehnala, takže jsem měla polovinu obličeje nalíčenou a druhou polovinu ne. No tak jsem to použila i na druhou stranu. Já jelikož nejsem na make-up odborník tak jsem si to dnes moc pomohla.
Poprvé jsem make-up viděla na závodech u svého sportu. Disco Dance. Když si to vyhledáte, zjistíte, že ty tanečnice jsou ve většině případech přelíčené. Lépe řečeno až moc namalované, řehnané. Ale k těmhle závodům to patří. S disce jsem začala nedávno. V mé kategorii DD Hobby Juniors nás bylo 15. Když vyhlásili, že naše skupina jde na řadu, volali čísla a seřadili nás do řady. Šly jsme většinou po 3, 4 holkách na plochu, odtančily jsme každá svojí sestavu a šly další. Jenomže když to všichni odtančily poprvé šly jsme i podruhé. No potom vyhlašovali 6 holek, které postoupily do finále. Postoupila jsem do finále!! Jo! No pak jsem cvičily po 3. A zase dvakrát.
Snad vás to neunavilo. Ale čtení je někdy fajn. Dozví te se spousty nových věcí a taak. Dobře teď kecám, ale blogy jsou lepší než knížky. Aspoň já to tak mám. Mějte se :)